Dolni Kalna had heel vroeger al een molen. Deze stond midden in het dorp waar tegenwoordig restarant Pod Farou gevestigd is (Nr 11). Volgens verhalen zou de geestelijke van het dorp geklaagd hebben over het lawaai dat de molen maakte als hij in werking was. Die zouden hem storen bij zijn werkzaamheden. Om die reden heeft de Vrchnost uit Cista, die op dat moment eigenaar was van de molen, besloten een nieuwe molen te bouwen op een plek net buiten het centrum van het dorp. En dus werd in 1732 de nieuwe molen gebouwd, die veel later bekend werd onder de naam Mlýn Hruškův de naam van de molenaar Hruska.

V dávném čase byl Dolní Kalná pouze jeden mlýn a to v budové dnešní restaurace Pod Farou. Podle zaznamenaných skutečností si stěžovali duchovní, že tento mlýn svým klapotem je ruší při studiích a tak přiměli vrchnost čisteckou, která v tu dobu byla vlastníkem mlýna aby vybudovala mlýn nový a to na místě mimo středu obce. A tak v roce 1732 byla postavena robotou budova nového mlýna, který až daleko pozdějším čase získal dle majitele název mlýn Hruškův.

De molen was uitgerust met de technologie van dat moment, met behulp van maalstenen  werd het graan tot meel gemalen. De Vrchnost uit Cista verkocht na verloop van tijd (19e eeuw) de molen aan Dhr. Pavel Jiřička (ook uit Cista), die op zijn beurt de molen na enige tijd opnieuw verkocht aan Josef Holý. Marie Hola, de dochter van Josef Holý trouwde met Josef Hrušká uit Smidary die rond 1884 de nieuwe molenaar van de molen in Dolní Kalná werd. Sindsdien is de Molen in het bezit gebleven van de familie Hrušká.

Mlýn byl vybaven technologií, ktera v tu dobu byla obvyklá a to ve způsobu zpracování obilí na mouku pomocí mlecích kamenů. V následné době vrchnost čistecká prodala mlýn údajně nějakému panu Jiřičkovi z čisté, který po nějaké době mlýn opět prodal a novým majitelem se stal rod Holých. Poslední dědičku mlýna si v pozdější vzal Hruška Josef a od té doby po dlouhé věky byl tento mlýn v majetku rodu Hrušků.

In de loop van de jaren erfde Vaclav de zoon van Joseph Hruska het bedrijf, waaronder ook twee hectare land en een stuk bos. Hij verbouwde de molen in 1906.
Vanaf 1912 werd de molen tevens door benzinemotoren aangedreven, wat in ongeveer 1926 veranderde in elektra.

Během let, kdy po Josefu Hruškovi podědil živnost všetně devíti hektarů půdy a kousku lesa syn Václav.

Toen de molen later (1932?) overgedragen werd aan zijn zoon Jozef werd de maal technologie sterk veranderd. De verwerking van tarwe en rogge, werd ook met behulp van molens gemalen maar nu met gegroefde of gladde rollen en cilinders. Wisselend hoge en dan weer lage snelheid was niet goed voor het graan. Door met andere machines te gaan werken realiserende ze wel de gewenste producten.

Dit ging zo in de tijd voor en zelfs na de 2e Wereldoorlog, toen de molen naast meel ook rogge en tarwe produceerde. Hierbij werden ook de zemelen gebruikt die normaal als afval weg gingen. Tegelijkertijd was er in de molen ook (voornamelijk) gebakken brood te koop, maar hoofdzakelijk voor eigen gebruik en niet in grote hoeveelheden.

Op dat moment kon de molen in 24 uur ongeveer 8-10 q (800-1000 kg) graan malen. Er werd tot ongeveer 70% gemalen, wat betekent dat uit 100 kg graan 70 kg meel van verschillende grofheden werd gemalen en 30% zemelen als afval overbleef. Tijdens de oorlog, omdat het een noodgeval was, werd er ook tot 90% gemalen, hetgeen in feite betekent dat het meel veel donkerder was omdat je dan meer zemelen in het eindproduct krijgt.

Který předal mlýn opět svému synovi Josefovi se technologie mletí podstatně změnila. Jednalo se o zpracování pšenice a i žita pomocí mlecích stolic, které působením rýhovaných válců nebo válců hladkých, kdy válec vrchní byl tzv.

Rychloběžený a spodní pomaluběžný, narušily zrno tak, aby se působením dalších strojů docílilo vytřídění na požadované produkty. Toto se týkalo odbobí už před a i po 2. Světové válce, kdy se v tomto mlýně vyráběla mouka pšeničná i žitná a pro krmné účely se prodávaly atruby, které vpodstatě byly vytřiděny jako odpad, který sestával zobalu zrna. Současně se ve mlýně i peklo a to hlavně chleba za účelem prodeje,ale hlavně pro vlastní potřebu.

V té době mlýn dokázal semlít za 24 hodin přibližně 8 až 10 q obilí. Výtěčnost se pohybovala kolem 70%, což znamená, že ze 100 kg obilí se vymílalo 70 kg mouky různých granulací a 30% zůstával odpad otruby. Za války jelikož byla nouze se dokonce vymílalo až na 90%, což ve výsledku znamenalo, že mouka byla mnohem tmavší jelikož se otruby přemíláním dostávaly do výsledného produktu.

Tegenwoordig is de oorspronkelijke beek naar de molen niet meer geheel aanwezig. De totale afstand van de sluis (die nog wel steeds aanwezig is) naar de molen was bijna 1 kilometer lang. De molen gebruikte vroeger natuurlijk deze waterkracht uit de beek om de raderen van het waterrad van ongeveer 5 meter doorsnede rond te laten draaien en daarmee voldoende stroom op te wekken zodat er genoeg elektriciteit was voor de verlichting en de werking van de machines in de molen.
De vroegere molen-technologie (van machines die oa. konden malen, zeven en reinigingen) werd door zeer bekwame ambachtslieden gemaakt. Zij waren in staat van hout een waterrad met verbazingwekkende nauwkeurigheid te bouwen of bv een kegelvormige opslagtank. Deze uitgestorven ambachtslieden werden sekerníci (scherpslijpers?) genoemd.

De molen werkte als een Mletí sedlácké (Maalboer), wat betekende dat de lokale boeren hun graan naar de molen brachten en als de molenaar het gemalen had, ze het meel en zemelen weer meenamen voor eigen consumptie. Een andere mogelijkheid voor het malen in die tijd voor molens met een grotere capaciteit, was het maken van producten voor bakkerijen.

V dnešní době není u budovy mlýna původní náhon, který vedl od splavu vzdáleného skoro 1 km. Mlýn samozřejmě využíval vodní energie. Tzv. Vantroky přiváděly nad kolem vodu, která dopadala na lopatky a tak se roztáčelo kolo a přibližně pětimetrovém průměru, které převádělo sílu přes palečné kolo do tvz. Transmisí, které zaručovaly mechanický převod energie k jednotlivým strojům. Dynamo zaručovalo dostatek elektřiny na svícení v celém objektu mlýna. Mlýnská tehdejší technologie mimo strojů (mlecí stolice, rovinný vysévač, reforma a čistící stroje) byla vyráběna vskutku šikovnými řemeslníky, kteří byli schopni sestavit ze dřeva jak vodní kolo s obrovskou přesností tak i zásobníky kruhových průměrů s konusy.Tito již vymřelí řemeslníci se nazývali sekerníci.

Tento mlýn provozoval tzv. Mletí sedlácké, to znamenalo, že si sedláci místní i z okolí přiváželi své vypěstované obilí a odváželi si mouku a otruby pro svou spotřebu. Další způsob mletí v tu dobu se nazýval obchodním a to se týkalo mlýnů s větší kapacitou a s produkty pro pekárny.

Na de Tweede Wereldoorlog werd de molen genationaliseerd en Josef Hruška en zijn zoon Josef werden weer medewerkers van de Předměřické molen, die op dat moment de molen in Dolni Kalna exploiteerde. In 1959 werd echter het malen van deze graanmolen stop gezet en de aanwezige gebouwen werden lokaal ter beschikking gesteld aan de landbouwcoöperatie Zemerdelska uit Dolni Kalna . Molenaar Hruska mocht wel samen met zijn vrouw, zoon en dochter in het woonhuis blijven wonen.

Het coöperatie pand wordt vooral gebruikt voor de opslag van mengvoeders en het malen van maïs. Josef Hruška zat samen met zijn vrouw nog in de coöperatie en zijn 26 jarige zoon Jozef werd een baan aangeboden in Trutnov. En zo werkte de als molenaar opgeleide jonge Josef als vrachtwagenchauffeur op een bouwplaats . Verhuisde naar een nieuwbouw appartement in een nieuwe woonwijk in Trutnov, samen met zijn vrouw, zoon en dochter.
De Molen en andere aangrenzende gebouwen zijn in principe veranderd in een opslagruimte, alle molen technologie werd gedemonteerd en gesloopt en de waterloop werd gestopt.

Po druhé světové válce byl mlýn znárodněn a Josef Hruška se svým synem, opět Josefem se stali zaměstnanci Předměřického mlýna, který dolnokalenský mlýn provozoval. V padesátých letech bylo mletí zastaveno a budovy mlynářské živnosti byly dány k dispozici místnímu, tehdy Jednotnému zemědělskému družstvu. Mlynáři Hruškovi v tu dobu manželkou, synem a dcerou byla ponechána pouze možnost bydlení.

Družstevníci využívali prostory hlavně pro uskladnování krmných směsí a čištění i šrotování obilí. Josef Hruška byl v družstvu i se ženou zaměstnán a jemu tehdy asi dvacetišestiletému synovi Josefu byla nabídnuta práce bud´v dolech a nebo u Pozemních staveb v Trutnově. A tak vyučenýmlynář pracoval jako řidič nákladního auta na stavbě a časem se do Trutnova nastěhoval, byl mu pěidělen byt na tehdy novém sídlišti kde spolu s manželkou vychovával syna a dceru. Mlýn a ostatní přilehlé budovy se v podstatě změnili jen ve skladovací plochy, kdy byla zdemontována a zdemolována veškerá technologie mlýna a vodní náhon byl zrušen.

Wat niemand verwacht had werd werkelijkheid toen met de Fluwelen Revolutie de molen en bijbehorend land werd teruggegeven aan de erfgenamen van Josef Hruska.

Tegen die tijd naderende Josef de pensioengerechtigde leeftijd al (66 jaar), maar hij was dol op het idee om de molen weer te heropenen. Voormalige staatsbedrijf Továrny mlýnských strojů in Pardubice kwam in die tijd met de nieuwe moderne technologische Mini molen Prokop op de markt en deze apparatuur werd geïnstalleerd na de verbouwing van de molen. In 1992 werd hij weer heropend om meel te malen. De technologie werkte op elektriciteit en het koren wordt dmv lucht verticaal door glazen buizen verplaatst.

Dit nieuwe systeem is ongeveer 10 maal beter/sneller dan het vroegere houten molensysteem. De molen maalde nu 10 ton meel (tarwe of rogge) in 24 uur. De productie werd gericht op de snel groeiende, nieuw opkomende bakkerijen. De problemen begonnen echter toen de geleverde zakken meel niet meer op tijd betaald werden.

Docela neuvěřitelné se stalo skutkem když po tzv. Sametové revoluci byl mlýn i s pozemky vrácen v restituci dědici Josefu Hruškovi, který již nepracoval jako řidič, ale jako technik v provozu obilného sila v Trutnově. Tou dobou se mu již blížil důchodovy věk, ale nadchl se pro myšlenku obnovení provozu mlýna. Byvalý státní podnik Továrny mlýnských strojů v Pardubicích v tomto čase přišel na trh s novým moderním technologickým zařízením Mini mlýn Prokop a toto zařizení bylo namontováno po stavebních úpravách do budovy dolnokalenského mlýna. V roce 1992 byl tedy obnoven provoc mletí, kdy technologie pracovala na elektrický pohon a vertikální přemíst´ování meliva zajišt´ovala pneudoprava skleněnými trubkami.

Výkon tohoto zařízení se pohyboval kolem destinásobku aproti staré technologii dřévějšího systému provozu, což představovalo výkon mletí 10 tun oblilí (pšenice nebo žito) za 24 hodin. Výroba se orientovala na nově vznikajíci pekárny, které tu dobu opravdu hojně vyrůstaly. Problémy ovšem začaly v závislosti s jejich neplacením odebrané mouky, která se expedovala bud´ pytlovaná nebo v cisternách.

Na de dood van zijn vader Josef in 2005, werd Tomáš (de achterkleinzoon van de oprichter van deze molenaars familie) de laatste van de familie Hruška die deze reeds moderne molen draaide . Hij werd door de financiële problemen gedwongen de werkzaamheden in de molen in het najaar van 2006 te beëindigen. De na 13 jaar nog niet afbetaalde machines met een waarde van milioenen kronen konden,doordat de rekeningen niet betaald werden, niet meer afgelost worden. Tot zijn verdriet kon hij begin 2007 alleen nog maar de molen sluiten en proberen te verkopen.

V tomto již moderním mlýně mlel jako poslední z rodu Hrušků po smrti svého otce v roce 2005 prapravnuk zakladatele rodinné tradice Tomáš. Který byl nucen pod tlakem finančních problémů živnost koncem roku 2006 ukončit. Zůstal pouye smutek a za zhruba třináct let obnoveného provozu narostla dlužná nezaplacených mlýnských výrobků do milionových hodnot, které neukáznění odběratelé neuhradili. Nezbývalo než mlýn počátkem roku 2007 zavřít a prodat.

Na 3 jaar in Maart 2010 is de molen echter pas verkocht en waren de laatste problemen opgelost.
 

In het jaar 1116 werd de Tsjechische prins Vladislav  door de Hongaars koning Stephan gevraagd een langdurig lopend verschil tussen beide landen samen op te lossen.
Hiervoor moest Prins Vladislav met al zijn mensen  naar de Tsjechisch-Hongaarse grens.

Op datzelfde moment is er echter de Hongaarse tegenstander Sok die deze vrede met een aanval op de Tsjechische prins wil voorkomen, hierdoor ontstaat er een grote strijd waarbij de winning kansen diverse keren wisselden.

Toen de strijd voor de Tsjechen verloren leek en zelfs Prins Vadislav zelf er niets tegen leek te kunnen beginnen, sprong er ineens een dappere man in een witte jas in de strijd en sloeg de Hongaarse Sok in 1 keer met zijn zwaard doormidden. Hierdoor werd de strijd omgekeerd en vluchten de overige Hongaren naar de stad Budin.

Na deze glorieuze overwinning vroeg prins Vladislav zijn ridders wie de held was die zo dapper gehandeld had? De ridders antwoordde dat het George Miller uit Doupov was geweest. De Prins wilde deze dappere man bedanken en stak daarom zijn hand als dank naar hem uit. George Miller, die door de strijd nog maar 3 vingers had, veegde snel zijn bebloede hand aan zijn witte jas af waardoor er 3 rode bloedstrepen op achter bleven. Hierna maakte hij een buiging en schudde de prins de hand.

Prins Vladislav sprak daarna de molenaar als volgt toe : ¨ Dank u, dappere held,U heeft ons vandaag gered van de ondergang.  De prins besloot dat, als dank aan de heldheftige molenaar, de 3 rode strepen op een wit vlak aan het symbool van het Molenaars Gilde werd toegevoegd.

De man die de hele strijd veroorzaakt had werd vervolgens veroordeeld en als straf opgehangen.

Léta páně 1116 požádán byl Vladislav I., kníže český od krále uherského Štěpána, aby mezi sebou spolu ¨věčný pokoj¨ uzavřeli. Za tou příčinou sjeli se oba vládcové se vším svým lidem na uherské pomezí.

V ten čas byl však z Uher vyhnán jistý bohaprázdný chlap, jménem Sok. Týž chtěje se vymstíti za to své vyhoštění ze zemí uherských, ze msty se vynasnažil falešného posla sám učiniti a obě strany na sebe popudil tak,, že místo věčného smíru povstal mezi Uhry a Čechy veliký boj, při kterém bylo bojováno se střídavým štěstím.

Najednou počali čeští zástupové utíkati a útěku tomu nemohl zabránit ani Vladislav kníže sám, který osobně k vojsku dorazil. Když již nebezpečí prohry bitvy bylo největší a zdálo se být věc česká celá ztracena, skočil mezi dotírající Uhry muž v bílé suknici a veliké množství jich mečem v půli zprotínal tak, že až do ozdobných článků se v krvi lidské brodil. To když Uhři viděli, na útěk se obrátili a až k městu Budínu pospíchali.

Po tak slavném vítězství tázal se kníže Vladislav svých rytířů, kdože byl ten hrdina, jenž si tak udatně počínal? Odpověděli rytíři, že mlynář Jiří z Doupova, načež týž byl před kníže přiveden. Když se knížeti poklonil, povstal kníže z pařezu, na kterém po boji odpočíval a podal udatnému bijci ruku. Mlynář, chtěje mu také pravou podati, spatřil, že v bitvě o tři prsty přišel. Proto rychle ruku o svou bílou suknici otřel, přičemž tři krvavé pruhy si udělal a teprve poté ruku knížeti podal.

Kníže nato oslovil mlynáře následovně: ¨Díky Ti, ctný, udatný hrdino, žes nás dnes od veliké hanby vysvobodil. Za odměnu budeš ty a všichni tví potomci tvého stavu tři červené pruhy v bílém poli erbu jaké jsi sám učinil, užívati¨. Zároveň jmenoval Jiřího z Doupova správcem města Žatec a celého tenkráte ještě českého kraje. Soka pak, který svým hanebným vystoupením onu strašlivou řež a zlovůli způsobil, kázal kníže u přítomnosti, jak mlynáře a celého vojska, čtyřmi koňmi roztrhati.
 

Welkom op www.vakantietsjechie.cz de website van
Camping de Sprookjesmolen -Pohádkový Mlýn

Op deze website hebben we al onze belevenissen in Tsjechië voor u bij elkaar gezet.
Op zoek naar een gemoedelijke camping waar de Nederlandse eigenaren veel informatie kunnen geven over een gezellig restaurant, een sportieve activiteit of interessante bezienswaardigheden voor met z'n tweetjes of met het hele gezin in Tsjechië???? Dan bent U nu op de juiste website, wij wensen u veel leesplezier en hopelijk een hele goede Tsjechische vakantie!